Moucha kroužila nad našimi hlavami, bzučela do ticha. Seděli jsme, soused, moje žena a já, u velkého stolu z ořechového dřeva, stolu, který, jak mi moje matka kolovrátkovitě vyprávěla, vyrobil dědeček, její otec.

---
O próze její překladatelka Radka Denemarková uvádí: „Čtenář stále čeká, napínán ‚nicneděním‘. Vyprázdněn opouští věty, které zanechaly tázavé ‚nic‘. Popis líně se protahujících dní a pomalých pohybů, odevzdanosti. Podobné přírodě, věci se dějí nenápadně, ale s železnou nesmlouvavostí.“